Historie
O Josefu Šimonkovi

ŠIMONKOVI (dynastie) - článek z časopisu Xantypa z 18. 9. 2006

Zatímco Morava je hrdá na rod Baťů, Čechy už pozapomněly, že měly na vrcholu podnikatelské pyramidy osobnost nemenšího významu. Josef Šimonek, kluk z chudé rodiny na Mšensku, se ještě za starého mocnářství prosadil do čela světově proslulých Škodových závodů v Plzni. Za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu a po vzniku Československa byl zvolen senátorem a jmenován prezidentem společnosti Škoda. Jeho pravnoučata Ing. Jaromír Šimonek a MUDr. Blanka Horová po něm zdědila nejenom lesy, polnosti a budovy, ale i značnou míru podnikavosti.

OSUDY TŘÍ ZÁMKŮ

10. června 2006 připomínalo nádvoří zámku v Lobči u Mšena časy, kdy sem inženýři Škodovky zajížděli za svým penzionovaným prezidentem pro radu. Konal se zde 5. ročník Veteránského rojení, soutěžní orientační jízdy a setkání anglických vozů pod záštitou pražského Czech Classic Cars Clubu. Mezi desítkami pojízdných klenotů nechyběly ani aerovky a pragovky z počátku 30. let a účastnické číslo 1 tradičně připadlo červené Felicii z roku 1959, kterou o dvacet let později zakoupil a vypulíroval zámecký pán a hostitel veteránského srazu Jaromír Šimonek. Tehdy ještě žil v Praze a pracoval u Zemědělských staveb, netuše, že ho nové poměry přimějí, aby se chopil péče o restituovaný šimonkovský grunt. Vzniklá firma Šimonek Lobeč Stránov se pod jeho vedením orientuje především na lesnictví, myslivost a zemědělskou výrobu, ale má i divizi turistiky, o kterou se stará dcera, ing. Zuzana Pavlík-Šimonková. Veřejnosti jsou přirozeně nejvíc na očích restituované zámecké objekty – Houska, Lobeč a Nový Stránov. Všechny utrpěly značnou devastací (pamatuji si, jak jsem prvně po revoluci navštívil Housku: historické malby byly počmárány nápisy v azbuce, ruský armádní rajon v Mimoni byl totiž na dohled) a život se do nich vrací postupně, jak to finanční prostředky dovolí. Přesto už má každý z nich svá lákadla a dny, kdy jsou středem pozornosti.

Nejpozději – po desetiletém moratoriu – se do rukou původních majitelů vrátil zámek Nový Stránov, v jehož areálu chátrá kostel sv. Václava. „Zatím má opravenou střechu a věž, pro začátek mu vrátíme alespoň původní siluetu,“ říká jeho zachránce, který má k církevní budově intimní vztah: „V roce 1921 zde měl svatbu dědeček František Šimonek a v roce 1944 se v kostele ženil můj tatínek Jaromír Šimonek.“ V zámku se už provádí, i když kromě výstav nabízí především krásný výhled do kraje z věže na skalním ostrohu. „Musíme se vypořádat s tím, že ze 750 položek původního zařízení nám vrátili jen čtyřicet,“ vysvětluje restituent Šimonek. Na samém počátku prohlídky narazíme na podobiznu slavného praděda, který novorenesanční sídlo zakoupil v roce 1917. Až bude po nejnáročnějších opravách, určitě dojde i na zasypanou pískovcovou studnu ze 17. století, kde je prý uložen valdštejnský poklad. Lidé z okolí, kteří na Nový Stránov po celou dobu, kdy zde byl dětský domov, nestrčili nos, si už zvykli, že je koncem jara pozve do přírodního amfiteátru mezi kostelem a zámkem Vtelenská dechparáda, přehlídka místních i věhlasných dechovek. Šimonkové mají daleko k tomu, aby si hráli na panstvo, které se zavře před sousedy z obce na tlustou závoru.

Také na zámek přebudovaný hrad Houska má svá tajemství a kastelán Miroslav Konopásek o nich sepsal celou knížku. Nejděsivější zvěsti se vážou k díře do pekel, kterou se prý na přelomu 16. a 17. století po jednadvacet let nedařilo zasypat. Kniha cituje i dopis Karla Hynka Máchy z 10. srpna 1836, v němž básník s rozervanou duší romantika popisuje příteli Eduardovi, jak při sestupu do ďáblovy jámy na Housce potkal dívčinu, která mu na otázku „jestli toto není peklo, kde tedy jsem?“ odpověděla: „V Praze přeci.“ – „Který letopočet?“ – „Dva tisíce šest.“ To řekla a zmizela.

Housku navštívilo loni na třicet tisíc turistů a k vysoké návštěvě nepochybně napomohly zdejší víkendové jarmarky a akce Kulturního léta. Karel Hynek sem letos z kraje léta znovu zavítal ve dvou představeních MÁJE, která režisér Jaroslav Vízner upravil jako melodram na hudbu skupiny Queen. Pátého srpna se zde koná tradiční NOC S HVĚZDAMI za účasti předních zpěváků pop-music, kteří rádi zazpívají zdarma na přeplněném nádvoří, stačí jim, když pro ně organizátor produkce Martin France zajistí důkladné půlnoční strašení. Výtěžku z koncertu použije Jaromír Šimonek k úpravě a otevření dalších prostor kdysi zplundrovaného objektu, který je stářím blízký nedalekému Bezdězu. Letos se práce přibrzdily. „Při opravě suterénních místností jsme objevili zasypaný sklep a do práce se pustili archeologové,“ naznačuje majitel zámku, že pověst o díře do pekel nemusí být bez reálného podkladu.

Třetí zámek Lobeč slouží jako penzion a turistická ubytovna, vyhledávaná zejména lovci. V sousedním traktu sídlící firma obhospodařuje na 600 hektarů orné půdy a 2000 hektarů lesů, o které se stará ředitel, tři hajní a osm pracovníků. Z obory Podčejk pochází třetí nejsilnější daňčí trofej ve světovém pořadí a o šestihektarovém porostu směrem na Dubou uzavřel osvícený pán lesů se Správou Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko dohodu, že ho ponechá samovolnému vývoji. Naučná stezka, která zde vznikne, už do deseti let zavede návštěvníky do tlejícího pralesa. „Otec byl myslivcem, já nikdy,“ říká s úsměvem Jaromír Šimonek. „Ani by to nešlo, hned po převratu v roce 1948 odebrali tátovi zbraně i zbrojní průkaz a já o ně tím pádem ani neusiloval. Několikrát jsem vypomohl jako honec, ale když firma začala provozovat myslivost a měli jsme hosty, nebylo zrovna ideální, aby nástupce rodu běhal na honech po lese s klackem, a tak jsem si udělal lovecké zkoušky.“ Na lov se v Lobči vychází na noc v šest hodin a také ve čtyři ráno, a na jednom takovém tahu prý letos šťastná skupinka ulovila devět srnců!

Josef Šimonek (1862 – 1934)

Narodil se ve Stránce na Mělnicku v domě č. p. 8, který ještě stojí. Bez podpory a protekce absolvoval Českoslovanskou obchodní akademii v Praze a v necelých dvaceti letech odešel do Ruska, kde vstoupil do služeb Škodových závodů v Kyjevě. Tam na sebe výrazně upozornil, proto byl povolán do Plzně a ještě jako třicátník byl jmenován ředitelem Škodových závodů. Vedle zakladatele Emila Škody se Josef Šimonek vypracoval v muže číslo 2. V té době platily Škodovy závody za jednu z největších firem na světě a dodávaly vodní turbiny pro Niagarské vodopády a motory do zaoceánských lodí, stavěly Suezský průplav a gigantické mosty.

Když Emil Škoda v roce 1900 zemřel a jeho nástupcem v čele akciové společnosti se stal syn Karel Škoda, Josef Šimonek zůstal duší podniku, i když se jako centrální ředitel přestěhoval do Vídně, kde sídlilo ústředí plzeňských závodů. V té době až do světové války zaměstnávala Škodovka na 50 tisíc inženýrů, úředníků a dělníků.

Po první světové válce byl Josef Šimonek jmenován předsedou správní rady a obratně reorganizoval výrobu, především zřízením lokomotivky. Velmi se tak zasloužil o rozkvět Plzně jako metropole západních Čech i o veškerý průmysl mladého československého státu. Mocnářství ho povýšilo do šlechtického stavu a po vzniku republiky byl zvolen senátorem za agrární stranu. Zasedal ve výboru České průmyslové banky, předsedal Svazu čs. průmyslníků a byl členem správní rady Báňské a hutní společnosti. Přitom nepřestal podávat ruku kdejakému dělníkovi, který s ním sdílel nadšení a elán pro úspěšný chod závodu, v němž oba měli své významné postavení

Jaromír Tůma