Historie
O Josefu Šimonkovi
Schůze Senátu ČR - historický zápis r. 1934
Schůze zahájena v 16 hodin 29 minut.
Přítomni: Předseda dr. Soukup.
Místopředsedové: dr. Heller, dr. Hruban, Klofáč, Votruba.
Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.
Celkem přítomno 127 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři Bradáč, inž. Dostálek, dr. Trapl.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji 260. schůzi senátu.

Slavný senáte! (Senátoři povstávají.) Když před týdnem nám zahořelo to teplé slunce jara, když celé naše nádherné Mělnicko se pohádkově zaskvělo v úchvatném panenském hávu nedohledného moře bílých květů či z hlaholu ptactva celým podnebesím letěla ta věčná, nesmrtelná, božská hymna nového života - odešel nám Josef Šimonek. Ještě v poslední schůzi senátu dlel mezi námi. Odejel domů. Všechno jeho srdce bylo připjato k novému jaru. Žil na svém statku v Lobči mezi Mělníkem a Bělou pod Bezdězem. Ve středu před týdnem se k večeru vrátil z polí a usedl, aby přečetl denní listy. K sedmé hodině večerní klidně sklonil hlavu, jakoby dřímal. Usnul, aby se už neprobudil.

Odešel nám člověk neobyčejný, ušlechtilý a spravedlivý. Vidíme ho dnes ve svých vzpomínkách všichni před sebou. Takový skromný, nevtíravý a jemný, s milým úsměvem a srdečným slovem pro každého, ve všem tolik pozorný a mírný, celým svým zjevem skutečný Český bratr, o němž tylo možno souditi, že je to duše jako dítě citlivá a měkká.

A přece v celé této osobnosti byla vtělena životní práce přímo gigantická. Josef Šimonek jako hlavní spolubudovatel Škodových závodů plzeňských byl jedním z největších kapitánů našeho průmyslu. Josef Šimonek byl současně velkým průkopníkem našeho zemědělství, a Josef Šimonek byl vzácným intelektem, jenž práci organisuje, usměrňuje a vede ke konečnému triumfu. Není života bez půdy, ale není také života a blahobytu bez průmyslu, jako není kultury bez intelektu. Tyto tři pilíře lidské civilisace došly v Josefu Šimonkovi v tolika směrech svého ztělesnění. Půda, továrna a škola - pluh, kladivo a kniha - rolníci, dělníci a intelektuálové - Josef Šimonek v obdivuhodné harmonii ve svém životě spojoval všechny tyto tři hlavní funkce lidské vzdělanosti, lidského pokroku a lidské budoucnosti.

Josef Šimonek nám odešel ve věku 72 let. Celé půl století z toho bylo vyčerpáno nezměrně pilnou prací zakladatelskou, organisační a ředitelskou ve službách Škodových závodů plzeňských. Před touto prací jsme povinni se skloniti. Co je v tom jistě ohromného, když si představíme, že chudý vesnický hoch z malé chalupy ve Stránce u Mělníka, jehož rodičové se v potu tváře lopotili od rána do noci, později absolvent naší pražské Českoslovanské obchodní akademie, odkázaný sám na sebe, bez protekce a pomoci nikoho z mocných tohoto světa, jedině svou vlastní pílí a svými vlastními schopnostmi se stal od počátku tohoto století hlavním vůdcem podniku, jenž svým úžasným vzletem vstoupil mezi největší průmyslové závody celého světa, jehož stroje jdou celou zeměkoulí, jenž se již ve svých počátcích zúčastnil staveb vodních turbin na vodopádech Niagarských v severní Americe, stejně jako vybudování průplavu Suezského v Egyptě, jehož motory ženou loďstva četných startů na všech okeánech, jehož lokomotivy prolétají nekonečnými prostorami snad všech pěti dílů světa, jehož letadla dobývají vítězně vzduchu, jehož mosty přepínají největší veletoky, jehož jeřáby a hlubidla přenášejí miliardy tun lidského zboží a stavebních hmot, jehož auta se dnes setkávají na všech křižovatkách země a jehož lékárnicky zmořené a zvážené stroje, pravé zázraky techniky lidského genia, hřmí svou vítěznou hymnu práce v nespočetných cukrovarech, pivovarech, plynárnách a elektrárnách, v továrnách chemických a velké řadě jiných v přečetných státech Evropy i ostatního světa.

Josef Šimonek vystudoval gymnasium v České Lípě, na němž si mezi jiným osvojil dokonalou znalost jazyka německého, načež absolvoval Českoslovanskou obchodní akademii, a když mu bylo sotva dvacet let, odešel do Ruska, kde záhy vstoupil do služeb filiálky Škodových závodů v Kijevě. Zde se naučil ruštině, pracoval tu po tři léta, a obrátiv na se pozornost svým nadáním a svou pílí, byl z Kijeva povolán do hlavního centra Škodových závodů v Plzni, kde mu byla, sotva dosáhl věku třiceti let, udělena prokura, aby záhy poté byl jmenován ředitelem závodů. Od této doby, od samého počátku let devadesátých minulého století, počíná se vzestup Josefa Šimonka, jenž rostl s rozvojem tohoto světového závodu, stejně jako tento závod rostl s jeho jménem a jeho správou. Vedle zakladatele Emila Škody jest Josef Šimonek druhým hlavním spolutvůrcem a vůdcem závodů plzeňských.

Škodovy závody se datují od války rakousko-pruské roku 1866. Tenkráte byla v Plzni nepatrná továrna Valdštýnská, jež zaměstnávala okrouhle 30 lidí. Roku 1866 koupil továrnu mladý a kapitálově slabý, ale neobyčejně energický a pracovitý inženýr Emil Škoda, jenž závod vypravil nejmodernějšími stroji, a rozšiřuje svůj výrobní program v duchu všeho technického pokroku, dobyl svému závodu již v létech osmdesátých pověst světovou, především kvalitou své lité oceli. Od let devadesátých stal se Josef Šimonek jako vrchní komerční ředitel závodů jeho hlavním spolupracovníkem, zejména v soustavné akci o dobytí světového trhu.

Mimořádně rychlý vzestup závodů plzeňských vedl k tomu, že ke konci minulého století byly závody Škodovy převedeny ze soukromého vlastnictví Emila Škody do rukou akciové společnosti, při čemž Emil Škoda se stal předsedou správní rady a generálním ředitelem závodů. Ale Emil Škoda záhy nato roku 1900 zemřel a jeho nástupcem ve funkci akciové společnosti, jakož i generálním ředitelem se stal mladičký jeho syn dr. Karel Škoda, pozdější člen panské sněmovny a jeden z důvěrníků staré dynastie, zejména pak posledního císaře. Duší závodů však zůstal Josef Šimonek, jenž jako centrální ředitel se přestěhoval do Vídně, kam bylo položeno ústřední sídlo plzeňských závodů. V této funkci dal Josef Šimonek závodu vše, co mohl, přivedl jej do prvé řady největších závodů tohoto druhu na celt m světě a prožil s ním zejména světovou válku, v níž závody Škodovy zaměstnávaly celou armádu inženýrů, úředníků a dělníků v okrouhlém počtu přes 50.000 lidí.

Před skončením války, když byl zahájen hlavní a rozhodující zápas za svobodu a samostatnost národa, Josef Šimonek svůj úřad složil, byl však zvolen do správní rady a stal se členem výkonného výboru Škodových závodů. 28. října 1918 byl dán v Praze signál k rozvratu celé staré feudální monarchie a za převratem pražským šly pak převraty další, jihoslovanský, polský, rumunský. Naše revoluce našla Josefa Šimonka na své výši. Josef Šimonek vstoupil ihned v čelo Škodových závodů jako předseda jejich správní rady, a náš stát zůstane Josefu Šimonkovi povždy vděčným za to, co vykonal pro záchranu závodů Škodových, pro jich převedení z výroby válečné do výroby mírové a čím se tolik zasloužil nejenom o Plzeň jako metropoli západních Čech, nýbrž také o náš průmysl, o jeho světovou pověst, o jeho úřednictvo a dělnictvo, a tím i o celou republiku.

Hned po převratu jsme viděli, že celý gigantický podnik plzeňský stojí před strašnou otázkou své existence. Takřka přes noc mu zmizel největší odběratel a dlužník, jímž byla stará monarchie se stamilionovými dluhy, zůstaly mu však ohromné závazky k věřitelům a desetitisícové armády dělnictva a úřednictva. Byly chvíle, kdy se pomýšlelo i na to, aby Škodovy závody zůstaly jenom arsenálem republiky s osmi až devíti sty dělníky a z nadbytečných budov aby se zřídily magacíny. Největší akcionář a generální ředitel závodu dr. Karel Škoda prodal všech 70.000 kusů svých akcií do Francie. Po počátečním kolísání byl však pod vedením Josefa Šimonka záhy zjištěn nesmírný význam Škodovky a s pomocí finančního kapitálu francouzského se přikročilo k reorganisaci všech závodů. Byla to práce přímo nadlidská. Musily se provésti dalekosáhlé změny ve vedení a v úřednictvu, postupně redukovati ohromný počet dělnictva, dokončiti investice nadiktované vojenskou správou v posledních letech války, které by se byly jinak staly bezcennými. Zápasilo se s nedostatkem uhlí a surovin, ceny, mzdy, platy, daně, tarify, cla rapidně rostly, měna kolísala, veřejný pořádek byl ohrožen zvláště v zemích sousedních rozvrácenými poměry valutovými, hospodářskými, jakož i sociálními nepokoji, a válkou přerušené styky s odběrateli v neutrálních a dohodových zemích mohly býti jen pomalu navazovány. Jsme svědky přečetných úmorných jednání, jež tu Josef Šimonek vedl zejména s bývalými ministerskými předsedy Vlastimilem Tusarem a Antonínem Švehlou, jimž tolik vždy vděčil za jedinečnou pomoc, aby závody Škodovy zůstaly zachovány mladému státu a budoucnosti jeho průmyslu.

Převod Škodovky do výroby mírové šel tempem obdivuhodně rychlým. V krátké době byla uvedena v činnost řada nových výrobních oddělení, jež se díky vysoké technické vyspělosti našich inženýrů a mimořádné školenosti dělnictva vykazují skvělými úspěchy. Byla vybudována lokomotivka, z níž v červnu 1920 vyšla první lokomotiva - aby tisíce jejích dalších lokomotiv nejrůznějších soustav bylo dnes ve službách našich drah domácích i drah cizozemských. Továrna elektrotechnická dosáhla v krátké době postavení u nás vedoucího. Byla zavedena výroba traktorů, hospodářských benzinových motorů, motorů letadlových, parních vozů nákladních, odstředivek, nástrojů a přesných měřidel, strojů cigaretových, byla zřízena výrobních automobilů, letadel, bylo zřízeno oddělení pro zařizování cukrovarů, pivovarů, lihovarů, drožďáren a škrobáren, průmyslu chemického, parních turbín, stavby mostů a železných konstrukcí, stavby jeřábů, hlubidel a rypadel, stavby plynáren, zimotvorných zařízení a strojů a celé řady ostatních odborů strojařských, jejichž výrobky pronikají dnes celou zeměkoulí a stávají se nesmírným nástrojem pokroku a vzdělanosti, sblížení mezi národy, míru a všelidské civilisace.

Jaký je to nesmírný, úchvatný a úžasný hymnus lidské práce a lidského genia, a my všichni, kdož jsme kdy v Plzni procházeli tím nevýslovně velebným chrámem lidské práce, chrámem člověka jako stvořitele, objevitele a budovatele, šli jsme tudy vždy jenom s klobouky dolů, uchváceni a uneseni všemi těmi nekonečnými zázraky a divy lidské techniky, před níž ustupuje vše, o čem mluví dějin v starých staletí, a jež nám otevírá nové nezměrné obzor v lidského štěstí, radosti a lásky, až přijdou generace, jež si uvědomí evangelia největších apoštolů všelidských náboženství, že jsme všichni dětmi jedné společné božské přírody a jednoho životodárného slunce, a kdy stroj nebude zotročitelem, ale největším osvoboditelem lidstva všech národů a plemen celé zeměkoule.

Josef Šimonek byl v tomto směru jedním z velkých pionýrů nového života a nového světa. Josef Šimonek neviděl však před sebou jenom stroj, on viděl také člověka. Byl to demokrat z celého gruntu své české povahy, pevný a sukovitý v celém svém životě, nebojácný a neohrožený. Josef Šimonek neznal žádných ceremonií. Inženýr, úředník, dělník - každý měl u něho otevřeny dveře, s každým promluvil, každému podal ruku, každému byl vděčen za radu nebo stížnost. Neměl v životě žádných ambicí, pro všechny vezdejší tituly, řády, vyznamenání a jiné problematické hodnosti tohoto pomíjejícího a ješitného světa neměl žádného smyslu a vše odmítal se shovívavým úsměvem a záporným gestem ruky.

Josef Šimonek měl nejhlubší cítění a lásku pro ten nesmírný poklad života, jímž jest lidská práce. Inženýři a dělníci závodů Škodových patří mezi prvotřídní elitu kvalifikovaných pracovníků, kteří založili světovou slávu výroby plzeňské. Čím je nejgeniálnější stroj bez řízení rukou inteligentního dělníka? Josef Šimonek vždy pečoval o to, aby základní kádr dělnictva zůstal závodům zachován i v nejtěžších bouřích hospodářských krisí. Sociální péče závodů Škodových je pod vedením Šimonkovým nesporně hodná uznání. Tato sociální péče přesahovala vždy zákonné rámce sociálního pojištění. Vedle pensijního ústavu pro úředníky je tu také pensijní fond dělnický a vedle nich také Šimonkovy podpůrné fondy pro úředníky a dělníky. K tomu se pojí ještě různá zařízení sociální a humánní, opatření zdravotní a ochranná, pozoruhodná péče bytová, spojená s výstavbou půl třetího sta domů s dělnickými a úřednickými byty, jakož i s řadou ozdravoven, léčebných domů a dělnických kolonií.

Senátor Josef Šimonek zůstal ve službách tohoto svého životního poslání až do konce svých dnů. Byl kapitánem, jenž zůstává při stožáru své lodi do svého posledního dechu. Ale v posledních letech ho volala také jeho rodná země, jeho rodný kraj, jeho rodná půda. Dovršiv dílo svého života, vrátil se tam, odkud vyšel jako chudý vesnický hoch, aby dobyl světa. Byl nekonečně šťasten rozvojem našeho zemědělství, jež postupně a neodvratně vstupuje do své epochy průmyslové, a v dohodě a ve spravedlivé součinnosti zemědělství s průmyslem, v solidaritě rolníků a dělníků viděl největší záruku bezpečnosti a budoucnosti národa a státu.

Josef Šimonek nám odešel. Jeho pohřeb se konal v sobotu dopoledne z jeho rodného statku v Lobči za ohromné účasti občanstva celého kraje. Z našeho středu se s ním rozloučil kol. Emanuel Hrubý. Odpoledne jsme ho v pražském krematoriu vydali plamenům. Dnes se s ním loučíme v senátu Národního shromáždění. Odešel člověk dobrý a spravedlivý. Odešel nám jeden z nejskromnějších a nejpozornějších členů senátu. Všichni jsme ho tu měli rádi. My mladší k němu vzhlíželi jako k otci. Nikomu nikdy slovem neublížil, pro každého měl úsměv, stisk ruky a účinnou radu i pomoc. Jeho život byl příkladem a poučením všem, kdož přijdou po něm. Když zavřel oči, zalila se naše duše tesknotou a smutkem. Naplnili se dnové velkého ředitele, služebníka a dělníka! Odešel k našim živoucím mrtvým! Josefe Šimonku, památka Tvoje bude žíti ve vděčných našich srdcích, co živi budeme. (Senátoři usedají.)

(další text týkající se práce Senátu byl vypuštěn)